1989

 

Dnes 20.11.1989

V záplavě trikolor

úsměvů a štěstí

to dotkla se mladá ústa

prokřehlé země

když stojí znovu

na rozcestí

 

A náhle

vlévá se do srdcí

jak rozvodněná řeka

pravda, láska

slyš opět dávno zadupaná slova

a mnohý z nás

dnes narodil se znova

 

AFOREVOLTA

Obrátili sako naruby

tak rychle,

že blechy nestačily

ani vyskákat

 

Máte za to,

že máme na to

ušít nový sako?

 

Stojí to za to!

 

Korouhvičky

Nasadili je na střechy paláců,

aby včas poznali

kterou vlajku vyvěsit

 

Dnes vír událostí

zachvívá prejzem

i posledním doškem

korouhvičky zmateně krouží

ve svých rozvrzaných čepech

opět chytajíce vítr

 

Sundejte konečně korouhvičky!

Ať na jejich místě

vysoko ční symboly

co odolají náporu vichřic

ať přijdou odkudkoliv!

 

 

Píseň o Straně

Josef Kádr

 

Strano Ty družko má jediná

plody máš rudé a trpké

v bojích jsi ohněm kalená

překonáš osudy vrtké

 

Chtěli Tě Strano má nahlodat

jak červi zákeřně vpadli

oportunisti pomlouvat

brzy jim vějíčky zvadly

 

Strano Ty hrázi mírová

bráníš ho v prvním voji

ať Tě jen západ pomlouvá

zvítězíš v nerovném boji

 

Strano Ty studno vědění

k Tobě já chodívám píti

idea v práci se promění

šťastně my budem žíti

 

Strano Ty vedoucí sílo

vstoupilas do hlav i do srdcí

dokončíme své dílo

společně s Lidovou milicí

 

Strano ať Tvoje vedení

je pevné jak zbrojné složky

to lid náš navždy ocení

nedáme lacino své kožky!

Pc 89

 

Miroslav Florián

Podzimní epištola                           Pane Floriáne!

Komunisté se nemusí jen kát.                          Komunisté by se měli kát

Nemají proč se stydět za svou víru.                však pohříchu jim chybí

Šli na zteč v Karpatech,                                   svědomí a srdce

šli zpříma pod sekyru,                                      co krve prolili

snad je to dávno, snad je to už pasé;             ve jménu pokroku

ale ne všechno smaže listopad.                       když s nenávistí rozdupali

Bránili máj - a oslaví jej zase.                           starý řád

 

Nad komunisty dneska sviští bič;                      Nad komuniosty nezasviští bič

a nezdá se tak zcela sametový.                       tak proč se mlčky třást?

Šátrá po Julkovi, po Zikovi                                I spravedlnost, dívka ostýchavá

a jednačtyřicet let škrtne bez cavyků...          na své váhy sotva po jednom

Rozverný biči, výskej si a syč                          je dává

nevzdáme socialistickou republiku.

 

Komunisté se nesmí mlčky třást-

a zejména ti nezištní a ryzí.                             A ti ostatní?

Co přemetů lze shlédnout v televizi!               Vždy času nejdou dost

Dá tahle země na kulatá slova?                       převléknout kabát

Už teď se vznesla ze svraštělých brázd         napíchnout trikoloru

k podhůří plachá vločka únorová                     a ve jménu pokroku

                                                                         šplhat zas nahoru.

Komunisté si nemohou nic lhát.                        Komunisté si nemohou nic lhát!

Čeká je dlouhá, odříkavá směna.                      Mohou!

Budoucnost nebyla však poražena.                 Vždyťpravda a láska

A naše hvězda do mlh nevytratila se;             je pálí jak čertu

tu vždycky spíše rozžal strohý chlad....           svěcená voda

Milostný šeřík připne si ji zas.

 

A slunce přečte hlavní referát!                         Poroučeli větru, dešti

 

 

RP 23.12.1989                                                   slunce, přečti hlavní referát!

                                                                          Ale ono, bezpartijní svítí na ně

                                                                          stejně blahodárně

                                                                          a to teplo z nebe

                                                                          ať pomahá jim překonávat      

                                                                          sama sebe!

                                                                          Pc 89 

                                                                               

                                                                                

 Současná budoucnost

Když národy překovávají řetězy

a stojaté vody sní o vodopádech

můzy sedí opuštěné v koutě

a horny České filharmonie

marně dují do poloprázdných řad

 

Ale jedno umění přetrvává

být vskutku člověkem

a nebát se jim být

i v opuštěnosti

poloprázdného

hlediště