1968

L. P. patnáctého listopadu roku tisícího devítistého šedesátého osmého

První sníh

rychle

jak tampón

operatéra

vysává bláto

ocelovým pásem

rzrytých luk a cest

v zemi ještě dívčí

Pro jedno jaro

že toužebně a hořce

zapsala se

do památníku

Bolest dlouze

odeznívá

Konsilium ztichle

u zamčených dveří

dvojí diagnózu sestavuje

reálnou

a pro pacienta s nadějí

Ve dne spí

v noci odjíždí na větru

tma rozlévá zahradou strach

o život předčasně narozených

Nahé stromy

co ve větru mlčí

si ruce podávají

Vyvěsím světlo

zaříkadlo

opíšu třikráte kruh

a zjišťuji, že tma je hustší

čím dál

bojím se o světlo

těžko se znovu zapálí

Milou neviděl jsem týden

Pc 23. 4. 1969